Milý čtenáři.

Předem tohoto pojednání si dovolím upozornit, že každému uživateli budou kontaktní čočky sloužit tak, jak on sám si zaslouží. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vésti polemiky, ale to je tak to jediné, co se s tím dá dělat.

Tématem tohoto článku je nasazování kontaktních čoček. Máme-li tedy v úmyslu nasaditi si na rohovky svých vlastních očí kontaktní čočku tak, abychom měli čisté svědomí, a oprávněně od ní očekávali perfektní a bezproblémovou službu, je nutné si řádně před tím umýt ruce.

Zní to prostě a zdá se to jako samozřejmé a pro mnoho uživatelů to samozřejmé jistě je, statistika nám však bohužel říká, a statistika je věda naprosto neúprosná a možná, že i nepodplatitelná, že 85% komplikací, které uživatelé s kontaktními čočkami mají, je způsobena nedostatečnou hygienou uživatele. Osmdesátpět procent komplikací s kontaktními čočkami je způsobeno nedostatečnou hygienou uživatele kontaktních čoček nám říká statistika. To je hodně. Je to naprosto příšerné číslo. Přitom je to tak jednoduché. Pořádně si umýt ruce.

Přistoupíme k umývadlu, pustíme teplou vodu, pečlivě si umyjeme ruce a ještě pečlivěji prsty mýdlem, ruce utřeme do čistého ručníku do sucha a tím jsme eliminovali 85% riziko komplikací s kontaktními čočkami. Zdá se to prosté, ale statistika nám napovídá, že pro mnoho uživatelů tato činnost zcela samozřejmá není.

Je potřeba si uvědomit, že kontaktní čočku máme uvnitř těla. Ano, hranici mezi tím, co je uvnitř a vně je jasná. Je to vrchní vrstva kůže našeho víčka při zavřených očích. A protože běžný člověk vnímá většinu podnětů přicházejících z okolního světa zrakem (uvádí se až 70%, já bych s tak velkým číslem nesouhlasil vzhledem k mé zkušenosti s tím, jak obrovské procento lidí je běžně nedostatečně vykorigováno brýlemi či čočkami), měli bychom si svých zdravých očí opravdu vážit.

Tedy, máme pečlivě mýdlem umyty ruce, ještě pečlivěji konečky prstů včetně prostoru kolem nehtů a pod nimi, tedy pod nehty, dokonale jsme své ruce vysušili čistým ručníkem, otevřeme své, opakuji své (půjčovat si třeba barevné kontaktní čočky mezi kamarádkami je dokonalá zvrácenost) pouzdro na kontaktní čočky a čočku z pouzdra vyjmeme.

Zpočátku je kontaktní čočka příliš mokrá, stačí však párkrát přendat z prstu na prst, mokrý prst otřít o dlaň druhé ruky, ano, o dlaň, rifle, byť vlastní, pro to opravdu nejsou příliš vhodné, znovu opakuji 85%....,a umístit si kontaktní čočku na ukazováček té šikovnější ruky, u praváků je to zpravidla pravá, u leváků to bývá levá. Na to pozor. Kontaktní čočka musí na bříšku ukazováčku sedět pěkně jako miska, neměla by se lepit na tu či onu stranu, aby při doteku s povrchem oka k oku přilnula raději, než zpět k prstu. Zkontrolujeme, zda kontaktní čočka není převrácená „naruby“. To poznáme podle indikátorů rub-líc u některých čoček, většinou však prostě podle tvaru. Kontaktní čočka má správně tvar krásné mističky. Kontaktní čočka naruby se snaží převrátit zpět a bude nám tvořit spíše tvar talířku na polévku. V každém případě špatně nasazená kontaktní čočka nebude pohodlná. V tom případě je třeba čočku sundat a překontrolovat.

Také upozorňuji, že dlouhé nehty by do kontaktu s kontaktními čočkami či vlastní rohovkou (to je ta průhledná přední část našeho oka, díky níž dokážeme vidět své okolí) neměly v žádném případě přijít. Dotýkáme se kontaktní čočky vždy jen bříškem prstu.

Tedy, jsme ve fázi, kdy máme kontaktní čočku na bříšku posledního článku, to je také důležité, není článek jako článek, ukazováčku a blížíme se s ní k oku. Ono oko však je již od nepaměti vybaveno takzvaným mrkacím reflexem. Ten způsobuje, že nám oko mrkne každou chvilku a to ze dvou důvodů. První je, že se k oku něco blíží. Druhý je, že čivy na povrchu oka zaznamenají počínající osychání rohovky a…. mrkneme, aniž chceme. To je ten tzv. reflex. Mrkneme opravdu aniž chceme. Abychom položili kontaktní čočku na povrch oka, mrkání musíme přelstít. Chce to u začátečníků i některých pokročilých ničím nerušený klid, přidržet si za pomocí ostatních prstů dolní i horní víčko, oko doširoka rozevřít a kontaktní čočku na povrch oka položit. Někdy to i tak nějak zalupká, to proto, že unikají bublinky vzduchu zpod kontaktní čočky.

Tedy, jsme ve fázi, kdy máme kontaktní čočku na bříšku posledního článku, to je také důležité, není článek jako článek, ukazováčku a blížíme se s ní k oku. Ono oko však je již od nepaměti vybaveno takzvaným mrkacím reflexem. Ten způsobuje, že nám oko mrkne každou chvilku a to ze dvou důvodů. První je, že se k oku něco blíží. Druhý je, že čivy na povrchu oka zaznamenají počínající osychání rohovky a…. mrkneme, aniž chceme. To je ten tzv. reflex. Mrkneme opravdu aniž chceme. Abychom položili kontaktní čočku na povrch oka, mrkání musíme přelstít. Chce to u začátečníků i některých pokročilých ničím nerušený klid, přidržet si za pomocí ostatních prstů dolní i horní víčko, oko doširoka rozevřít a kontaktní čočku na povrch oka položit. Někdy to i tak nějak zalupká, to proto, že unikají bublinky vzduchu zpod kontaktní čočky.

Stále ještě bychom neměli mrknout, neboť oční víčko běží při mrknutí oka po povrchu oka jako stěrač po předním skle auta a nedokonale usazenou kontaktní čočku nám mrknuvší víčko nekompromisně vyhodí z oka ven. Vhodnější je zakoulet okem. Z mých osobních zkušeností je vhodnější zakoulet okem s převládajícím pohledem dolů, neb i ona nedokonale umístěná čočka na oku podléhá gravitaci zemské a jakoby nám na oku sjíždí dolů.. Poté lze opatrně uvolnit víčka a oko zavřít, trošku zamrkat, opět okem zakoulet, v zrcadle zkontrolovat usazení čočky a je-li vizuální kontrola i subjektivní pocity v pořádku, čočka je nasazena.

Hurá.

Zbývá již jen desinfekční roztok z pouzdra na kontaktní čočky vylít, pouzdro vypláchnout několika kapkami roztoku, nechat vyschnou v čistém prostředí, není-li to možné, těsně je i roztok uzavřít, aby bylo možno do čistého a sterilního pouzdra a čerstvého a sterilního desinfekčního roztoku večer kontaktní čočky uložit.

Někdy se však stane, že nám kontaktní čočka upadne při nasazování na umývadlo, do klína, na zem….

No, stávat by se tohle opravdu nemělo. V takovém případě je nutné kontaktní čočku řádně opláchnout chemickým desinfekčním roztokem nebo neutralizovaným peroxidovým. (opravdu jen neutralizovaným), odplavit chloupky zachycené z oblečení apod., možná i pod pár kapkami roztoku promnout v dlani, čočku řádně visuelně zkontrolovat a pak snad možná zkusit nasadit znovu. Mezitím pochopitelně, pokud jsme se něčeho dotýkali, opět řádně umýt a osušit ruce. To osušit je opravdu velmi důležité. Neb žádná voda z vodovodu není sterilní. Neznám sice statistický počet měňavek na jednu kapku vodovodní vody, ale snad mi bude čtenář věřit, když řeknu, že tam jsou a jsou dokonale připraveny ubytovat se na našich kontaktních čočkách.

Kontaktní čočky máme tedy úspěšně nasazeny, pouzdro i roztok na kontaktní čočky správně uloženy a uzavřeny, můžeme vyrazit za kamarády, kamarádkami, do práce, na projížďku na motorce, na rande….to už ať si milý čtenář, který dočetl až sem zvolí zcela svobodně, dle svých chutí a zájmů. Vždyť proto používáme kontaktní čočky, aby nás učinily svobodnějšími.

Přeji hezký den.

Sepsal Bc.Ing.Pavel Hrežík, optometrista, ČOČKY s.r.o.