Myšlenka korigovat vadu zraku kontaktními čočkami není vůbec nová. Zabýval se jí už prý i Leonardo da Vinci (1452 – 1519). Brýle jsou ještě starší, známé jsou snad sedm století, tedy skleněné čočky přidržované nějakým způsobem před okem (očima), aby člověk za pomocí tohoto optického přístroje dosáhl lepšího zrakového vjemu. Myšlenka položit korekční pomůcku přímo na oko tedy pochopitelně musela přemýšlivého člověka napadnouti také. Problém byl v tom, že lidská rohovka je nejcitlivější místo lidského těla a velmi nerada má, když se jí dotýká cokoliv. Každý to zná, i ta nevinná nejmenší muška nás donutí k pláči a dokud ji příval slz z oka nevyplaví, nás pořádně pozlobí. Druhý problém je v tom, že lidská rohovka většinu kyslíku, který potřebuje pro svůj metabolismus přijímá ze vzduchu. Pokusy se skleněnou kontaktní čočkou tedy prokázaly pouze to, že tudy cesta v žádném případě nevede. Zkoušely se proto kontaktní čočky skleněné, které měly v sobě drobné dírky pro prostup kyslíku. Dírky byly zality slzami, trošičku více kyslíku očičko dostalo, ale myslím se nenašel jediný probant, který by takovou čočku na oku snesl. Naštěstí. Osobně si nedovedu představit, že by na oku plavala teňoučká skleněná kontaktní čočka a co by následovalo při nějakém úrazu.

No a pak přišel fenomenální člověk, nápaditý vynálezce, akademik, profesor Otto Wichterle. Narodil se 27.října 1913 v Prostějově. V mádí se zajímal o matamatiku, fyziku a také mineralogii. Po studiu na chemické fakultě techniky v Praze (absolvoval v roce 1936) přešel v roce 1940 z důvodů okupace a problémů na vysokých školách v roce 1939 profesor Wichterle do baťovského výzkumného chemického ústavu ve Zlíně. Zajímal se o polyamidy a výsledkem byl silon. Zná jej celý svět. Po ukončení války se vrátil ke své pedagogické a výzkumné činnosti.

V Československé akademii věd však byl kladen důraz spíše na badatelský výzkum, proto pan profesor Wichterle raději dělal své reálné pokusy doma. Někdy v roce 1952 přišel na myšlenku hydrofilních polymerů, které by lidské oko dobře snášelo. Vznikla řada patentů na tyto materiály, problém byl však jak takovou kontaktní čočku vyrobit. Odlévání do dvoudílných formiček bylo velmi obtížné, neboť u polymerů dochází k velkým objemovým změnám a vznikaly nežádoucí dutiny… I napadlo pana profesora Wichterleho, osobně myslím, že u šálku kávy či čaje, že rotující kapalina vytváří dutý paraboloid. Zhotovil si tedy jako velmi zručný a nápaditý muž doma takzvaný čočkostroj. Vyrobil zařízení k odlévání kontaktních čoček do rotujících formiček, s přesným dávkováním polymeru, s přesnými otáčkami formiček, aby se polymer rozprostřel ve formě do žádaného tvaru. Čočkostroj vyrobil ze stavebnice Merkur a z motorku z gramofonu. Čočkostroj fungoval a je pravděpodobné, že by fungoval i dnes. Stále existuje.

Na kontaktní čočky byla vydána celá řada patentů. České licence byly prodány do USA firmě BauschLomb. Říkalo se, že devizový přínos těchto patentů byl větší než ČKD. Osobně nemám rád žádná kdyby, ale při představě, kolik dnes lidí nosí na světě kontaktní čočky…. Historie je taková, že se v USA pokoušela řada konkurenčních výrobců české patenty napadat. V licenčních podmínkách však stálo, že autor patentů obhajuje při případných soudních sporech své patenty osobně. Ač by jistě pan profesor Wichterle své patenty obhájit dokázal, nebylo mu komunistickým státem umožněno vycestovat a kontaktní čočky přestaly býti patentově chráněny.

Dnes se již kontaktní čočky zpravidla metodou odstředivého lití nevyrábějí. Také původní materiál HEMA o obsahu 38% vody se již ve většině případů nepoužívá. Zkoušely se kontaktní čočky až s 70% vody, musely být však tlustější než ty méně hydratované, neb bylo třeba čočku mechanicky čistit, musela zvládnout vyjmutí a opětovné nasazení do oka, nakonec se u hydratovaných polymerů ustálil obsah vody okolo 55%. Takové čočky dosáhly svého kvalitativního vrcholu. Daly se pohodlně nosit téměř po celou dobu bdělosti nositele, večer se vyjmuly z oka a uložily do peroxidového či chemického roztoku z důvodu desinfekce, odstranění deposit a ráno mohla býti kontaktní čočka znovu nasazana. Zpočátku měly vydržet kontaktní čočky až jeden rok, ale vzhledem k rizikům, které takové používání kontaktních čoček přinášelo, přišla americká firma JohnsonJohnson s kontaktními čočkami Acuvue určenými pro tzv. plánovanou výměnu. Dnes se již prakticky jiné kontaktní čočky než pro plánovanou výměnu neprodávají.

Vlastnosti kontaktních čoček z hydratovaného polymeru prakticky již nešlo zlepšovat. Ale vzhledem k tomu, že lidská rohovka přijímá převážně kyslík ze vzduchu a po nošení hydrogelových kontaktních čoček byly měřitelné změny na rohovce z důvodu jeho mírného nedostatku, bylo nutno vymyslet něco nového. Silikon. Naprosto perfektně přenáší kyslík, lidské tělo jej výborně snáší, avšak má jednu nepěknou vlastnost, je nesmáčivý. A to je na povrchu oka docela problém. Jelikož jej naši plastičtí chirurgové zatím nestačili všechen na zeměkouli spotřebovat, podařilo se nakonec spojit vlastnosti silikonu a hydratovaného polymeru firmě CIBA Vision. Přinesla na trh kontaktní čočky AirOptix NightDay, ve kterých se dá dokonce spávat a to až celý měsíc.

Současnost kontaktních čoček je taková, že tuto pomůcku, navracející svým nositelům ostrý zrak a na rozdíl od brýlí i svobodu např. při sportu, při práci používá stále více lidí. Vyrábějí se skvěle fungující kontaktní čočky také pro korekci astignatismu, vyrábějí se kontaktní čočky pro lidi, kteří potřebují jiné dioptrie do dálky a do blízka, vyrábějí se kontaktní čočky jen na jeden den pro zákazníky, kteří jsou spokojení se svými brýlemi, ale o víkendu si chtějí např. zahrát volejbal, kontaktní čočku ráno nasadí a večer jednoduše zahodí… Také díky tomu, že barevné kontaktní čočky dokáží měnit barvu očí dle nálady uživatele ji dokonce používají i lidé, kteří korigovat zrak nepotřebují. Při dodržování zásad a to zejména hygienických a při pravidelných kontrolách u kontaktologa nehrozí jejich uživateli téměř žádná rizika a ohledem na to, že cena kontaktních čoček neustále klesá lze očekávat, že i dnes bude mít tato pomůcka skvělou budoucnost.

Bc.Ing.Pavel Hrežík